Co by na to řekly tvoje čtenářky?

Docela nedávno, když jsem se rozčilovala s dětmi, si mě manžel škodolibě přeměřil pohledem a pak odpálil míček se slovy: „Co by na to řekly tvoje čtenářky miláčku, že takhle ječíš na děti?“ A pokračoval dál ve sledování čehosi ve svém iPhonu jakoby nic. Místo aby mi pomohl srovnat děti, v poklidu a s přehledem jak to umí jen on, si mě ještě dobíral.

Já ale nikde nepíšu, že na děti nekřičím, určitě by to mé čtenářky pochopily“ odvětila jsem se špetkou hořkosti. Ano a je to tak milé maminky. Jsem sice trpělivý člověk milující klid, který opravdu hodně vydrží, ale když číše přeteče, tak vyloženě bouchnu. Jako bomba, a to nevlastním zbrojní průkaz!

Když se stěny chvějí

Znáte to, když zakřičíte tak, že se stěny chvějí a omítka opadává? Když hlasivky brutálně vibrují a vy máte pocit, že to bylo to poslední, co jste kdy ze sebe vydaly, protože tohle rozhodně nemohou vydržet? Když vytáhnete VOLUME jekotu z palce u nohy nahoru a již v hrudi cítíte, že vás ty decibely hluku musí zákonitě spálit ještě než vyjdou z úst a vy vůbec netušíte, že něco podobného ve vás vůbec je?!

A děti raději prchají a klidí se vám z cesty, protože vědí, že přestřelily! A vy pak možná bojujete se špatným svědomím, litujete svého jednání a sebemrskačsky se hodnotíte jako „špatná máma“??

Ale ne! Jsme jenom lidé. I já jsem jen člověk a nedělám si výčitky. Jsem přesvědčena o tom, že mnohem důležitější je to, co převládá z dlouhodobého hlediska. Jasně, každý dospělák by měl umět ovládat svůj hněv, vztek a zlost, ale nikdo není dokonalý. Nebo existuje někdo, kdo za celý svůj život alespoň jednou nevybouchl??

Situace pro jogína

Existují situace, kde by i letitý jogín byl bezradný, aby zachoval klid. Třeba když čekáte návštěvu a tak tak poklidíte domácnost, abyste nebyly za totální šmudly a v okamžiku, kdy usednete s přáteli ke stolu, jde vaše ratolest na záchod. A vy pořád neslyšíte „hotovoooooo“ a už je to poměrně dlouhá doba a vy začínáte být nervózní…

A tak se rozhodnete situaci zkontrolovat a zjistíte, že hovínka jsou rozmatlaná opravdu všude, jako by toaletu navštívil nešikovný malíř a právě vymaloval. Chápete?! Všude na dlaždičkách, podlaze, umyvadle, v záchodě i na prkýnku, ušetřeno nebylo ani stupátko či dětské prkýnko! A vaše zlatíčko nožičkou přidupává kobereček a maskuje tak poslední neobjevené kousky čehosi, co patří do záchodu.

To jsem se opravdu neudržela, protože utéct nemůžu (nikdo by to stejně neuklidil), a tak jsem aspoň křičela! Šílela a ječela i před návštěvou.

Ve skutečnosti se mi chtělo ale brečet a řvát, mlátit polštářem a vším, co by mi přišlo pod ruku. A tak jsem poklekla, vzala houbičku a tu negativní energii jsem přeměnila v něco konstruktivního. Samozřejmě vydrhla jsem to, co mi zbývalo?! A kamarádka zatím odvedla to křehké stvoření daleko ode mě, asi abych jí nezaškrtila :-D.

Obraz dokonalé matky

Prý mě takhle nikdy nezažila. Vypadám prý jako klidný člověk, do kterého by nikdy neřekla, že dokáže řvát a nadávat s takovou intenzitou. Strašně se jí v té chvíli ulevilo, protože zažila na vlastní oči i jinou maminku, která křičí na své dítě. Podobné situace zažívá dnes a denně. Jak úlevné!

Rozhodně nikoho nenabádám, aby křičel na děti. Vždy je to chybou dospělého! Jsme unavené, štve nás manžel, děti od rána zlobí, všude nepořádek, k tomu rozbité auto, prostě někdy toho máme všeho dost, a tak bouchneme. Je to normální a není třeba se za to lynčovat. Nejsme dokonalé bytosti.

Přiznávám se

Mé milé čtenářky, ráda bych se vám s něčím přiznala 🙂. Občas křičím (myslím tím zběsile ječím) na své děti, často se udržím nevybouchnout a po většinu času zůstávám v klidu. Zjistila jsem, že když posloucháme hudbu nebo si zpíváme, je křiku o něco méně. Mateřství považuji za nesmírný dar a druhou šanci na život i přes vymalovanou toaletu odstínem „brown“.

A jak jste na tom vy? 🙂 Přeji vám klidné nervy a málo křiku během ranních příprav do školy či školky. Zítra ráno vypravuji všechny tři dcerky. Nejstarší Terezku do první třídy a ty dvě mladší cácorky do školky. Nejmenší Kristýnka bojkotuje samostatné oblékání….asi bude muset jet jeden den v pyžámku do školky :-D, ale to zase někdy příště….

Nesnažte se být dokonalé, místo toho buďte dnes lepší než včera.“

Elena Ježková
Elena Ježková Miluje své tři dcerky, se kterými si užívá společně strávený čas. Ráda by inspirovala i ostatní maminky, jak proměnit opuštěný ostrov zvaný Mateřská v báječné a šťastné místo pro život. Autorka eBooku: Jak přežít mateřskou a nezbláznit se. Naleznete zde>> Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů