I mateřství může být uměním

Mami zrovna jsem se vrátila z dovolené a představ si, co mi v bytě vyrostlo. Nad vanou mám takový krásný bílý plyšový kožíšek. Nevíš, co by to mohlo být?“

Emi, děláš si ze mě srandu?“

Ne mami, proč?“

To je přece plíseň!“

Chytala se za hlavu paní v obchodě, která telefonovala se svou asi dvacetiletou dcerou. A jelikož vyvolala lavinu neutišitelného smíchu celého zástupu neznámých lidí, vysvětlila nám, že volala dcera z Paříže, velice úspěšná primabalerína, bohužel nepraktická po tatínkovi.

Znáte to, umělci“ dodala a vrátila se ke svému košíku.

Postýlka pro Emu

Hned jsem si Emu představila. Nemusela jsem ani složitě přemýšlet a pohlédla na Barču, na svou tříletou dcerku. Naše umělkyně. Věčně ponořena ve své Barůvii, v říši fiktivních kamarádů a sedmi trpaslíků, podivuhodných skřítků s barevnými kloboučky, kterým staví domeček z nalámaných klacíků a promáčených listů. Občas je ubytuje pod postelí, v růžové krabičce od dětských bot a přikrývky připraví z toaletního papíru, je přece tak heboučký.

A pokud se domníváte, že vám odpoví na každou vaši otázku, tak se rozhodně pletete. Vybírá si. Fádní a podprůměrné dotazy ze zásady neregistruje a nepříjemné neslyší. Běda, pokud jí položíte stejnou otázku i druhý den. Neváhá a vrátí naprosto totožnou odpověď jako včera, i když dnes to dávno neplatí a šíleně se u toho směje.

Soukromí pro holčičí věci

Vesmírné dítě s palmičkou vyčesanou nad čelem namísto antény, aby mohla naladit dálková spojení. Uzemňuje se minimálně čtyřmi copánky, aby se udržela alespoň částečně při zemi.

Již při vstupu do dětského pokojíku se zaseknete u dveří s nápisem: „Prosím, nevstupovat! Bára si nepřeje být rušena. Potřebuje soukromí pro holčičí věci.“ Pokud si dovolíte cedulku obrátit, dočkáte se vysvětlení: „Můžete vstoupit. To, co uvidíte, není nepořádek, ale umění.“

Přidaná hodnota mateřství

Právě vycházíme z kurzu malování a směřujeme rovnou na náměstí. Je pátek. Jediný den v týdnu, kdy se dostaneme do centra velkého města. Nikdy neodolám a vymyslím přidanou hodnotu naší výpravy.

Dnes je dokonce první adventní den a konečně dlouho očekávané vánoční trhy. Už je to tady. Vánoce a jejich podmanivá atmosféra. Nebráním se. Již z dálky nás láká aroma medového punče, vtíravá vůně grilovaných klobás a smažených bramborových spirálek.

Vánoční přání

Na každém rohu blikají barevná světýlka a štěkající pejsci na baterky se předhánějí s tradičními koledami o pozornost. Pletené ponožky a čepice s barevnými bambulemi svádějí boj o davy zákazníků s ručně vyráběnými ozdobami a domácími pečenými perníčky. Ještě zazvonit na zvoneček a něco si přát.

Maminko, já bych si moc přála to, co tady tak krásně voní“ zasní se Barča se šibalským úsměvem.

Myslíš ty brambůrky?“

Ne, ten, no ten, prdelník.“

Trdelník?“ uchychtnu se.

Jo maminko ten, koupíš mi ho?“

Pro maminku ještě pečené kaštany a můžeme vyrazit k domovu. Každá svíráme ve studených pěstičkách pytlíčky s pochutinami a vkládáme je do úst. Jemná nasládlá oříšková chuť si podmaňuje mé smysly.

Autoportrét umělkyně

Barča odtrhává skořicovým cukrem obalený trdelník a blaženě přežvykuje. No a co, že zrovna řádí sychravé počasí. Vzdorujeme všem přírodním zákonům. Zapomněla jsem si bundu. Pečené kuličky zabarvily mé bílé tváře do růžova.

Tvořím tak autoportrét na jednom náměstí plném překrásných stánků seřazených do řady. Jsme jen dva malé body protínající tuhle přímku, a přesto jsme součástí kouzelného představení. Připadám si jako umělec. Znovu a vlastně poprvé. Dnes i s malou umělkyní.

Život jako jeviště

Tvoříme zásadní dílo, náš život. Každý den pořádáme výstavu unikátních uměleckých děl poskládaných z drobných příhod. V pozadí necháváme ranní křik, brzké vstávání, špatně učesané culíky a příliš horké kakao.

Maminko, mohla bys ho někdy udělat tak akorát?“ Jasně, že mohla… Hlavně na exponáty nesahat. V momentě, kdy vykročíme na pódium všechny protivné malichernosti ztratí na významu a plísňově plyšové kožíšky se rázem stanou uměním.

Žití je nejtěžší umění na světě,

neboť většina lidí pouze existuje.

Oscar Wilde

Elena Ježková
Elena Ježková Miluje své tři dcerky, se kterými si užívá společně strávený čas. Ráda by inspirovala i ostatní maminky, jak proměnit opuštěný ostrov zvaný Mateřská v báječné a šťastné místo pro život. Autorka eBooku: Jak přežít mateřskou a nezbláznit se. Naleznete zde>> Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů