Skrytá síla úzkosti

Před pár dny jsem se setkala s nejlepší kamarádkou ze střední školy. Seděla si tak proti mně na gauči v malebné kavárně a v náručí svírala maličký uzlíček. Roztomilé miminko, krásného dvou měsíčního chlapečka. Nemohla jsem z nich spustit oči.

Malý zázrak“ říkala jsem si, „musí být šťastná!“ A také jsem měla pravdu, protože její okouzlující synek ji úplně celou pohltil. Byla uvolněná, oplývala blahem a celá zářila i v černém svetru s rolákem, kterým skrývala pár zbylých poporodních kil.

Jako bych viděla sebe

Zároveň jsem v ní spatřovala sebe, přibližně asi tak před šesti lety, kdy přišla na svět naše první dcerka. Také mi naprosto učarovala! Stala jsem se nejšťastnějším člověkem na celém světě a nebýt rozervanosti těla, kterou jsem pociťovala po porodu, snad bych i skutečně létala.

Přesně tak to měla i má kamarádka. S naprosto jasnou vzpomínkou přemítala o porodu, o jizvách a o bolesti, kterou nahradila bezpodmínečná láska, štěstí, hromada hormonů, postupem času se dostavil také strach, nejistota a příval slz.

Mateřská úzkost

Taková ta mateřská úzkost, která vás překvapí nepřipravené v nejkrásnější moment bytí, přestože jste jinak zdatným a silným jedincem, který se dokáže porvat se životem i beze zbraně a věříte, že tohle vás nikdy nepotká.

A tak několikrát denně přikládáte prst pod nosík miminka pro klid, zda dýchá. Namísto odpočinku měníte plenky každou chvilku, převlékáte poblinkané oblečení, kojíte i půl hodiny v kuse, reagujete na každé zakňourání, hlavně aby malý človíček netrpěl nějakým nedostatkem.

Jak pomoci prvorodičkám?

A okolí nechápe! Přihlíží, přešlapuje a komentuje, snaží se vám pomoci, zkouší vám ulevit, dává všemožné rady a tipy ze svých vlastních zkušeností. Znám to! Myslím, že s tím má zkušenost nejedna prvorodička. Pomoc, která vás spíše ještě více znejistí…

Vlastně sama jsem si kladla otázku, „jak bych ti mohla pomoci?“

Co bych ti měla poradit, abys tou neznámou uličkou procházela bez úzkosti?“

Co by tenkrát pomohlo mně?“ A pak mi to vlastně došlo!

Úzkost jako prodloužená pupeční šňůra

Jsem přesvědčena o tom, že právě úzkost po porodu je tou jedinečnou a jedinou nuancí, díky které maminky v noci probudí pláč dítěte, zatímco ostatní spí tvrdým bezesným spánkem. Je tou potřebnou frekvencí, díky které dokážeme rozlišit hned několik druhů pláče a přizpůsobit se tak potřebám novorozence. 

Věřím, že v úzkosti je síla, časem přeměněná intuice a nakonec i jistota matky. A tak bych všem prvorodičkám vlastně chtěla říct, že to co prožívají a cítí, je naprosto přirozené, ne-li přímo prospěšné a žádoucí, podobně jako pláč, který je ventilem emocí.

Úzkost jako průvodce

Procházet uličkou šestinedělí v doprovodu tak vzácné průvodkyně jakou je úzkost, je zárukou nedalekého přístaviště, kde kotví speciální výletní loď, která brzy vyplouvá do vysněné destinace na překrásný ostrov jménem Mateřská.

Já z něho pomalu připlouvám zpět, ještě načichlá tou nezaměnitelnou novorozeneckou vůní, usměvavá, posílená a vlastně jiná, se zcela novým přívalem energie.

Moc se těším, až se tady spolu zase potkáme :-*.

Všem novopečeným maminkám přeji krásnou dovolenou.

Nikdy se neomlouvejte za to, že jste citliví a vnímaví.

Berte to jako známku toho, že máte velké srdce a nebojíte se ho ukázat ostatním. Projevování vašich pocitů je známkou síly.“

Elena Ježková
Elena Ježková Miluje své tři dcerky, se kterými si užívá společně strávený čas. Ráda by inspirovala i ostatní maminky, jak proměnit opuštěný ostrov zvaný Mateřská v báječné a šťastné místo pro život. Autorka eBooku: Jak přežít mateřskou a nezbláznit se. Naleznete zde>> Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů