Teď piji kávu, nerušit!

Když se narodila naše první dcera, doslova jsem popřela své vlastní potřeby. Hlavně ať jsou všichni kolem mě šťastní i za cenu, že já sama se cítím pod psa. A tak jsem jela jako fretka, abych splnila různá očekávání. Z podlahy by se dalo jíst, jak byla vyleštěná, ovoce umyté, vypeckované, zavařené a připravené na zimu, zahrádka vypletá, boty vyblýskané a můj žaludek věčně prázdný, protože bylo vždy něco přednějšího.

Když energie nenápadně ubývá

Pak se narodila druhá dcera a já v tom kolotoči pokračovala jen v dvojnásobném balení a shonu. Úklid šel lehce stranou, ale přibyly dětské kurzy cvičení a plavání, četnost nákupů potravin pro čtyři hladové krky také stoupla a protože jsem to zvládala nad očekávání dobře, přišla na svět i třetí dcerka. V tom okamžiku přišel zlom!

FOTO: Iveta Veselá

Sáhla jsem si na dno svých rezerv, již nebylo z čeho dál čerpat. Usínala jsem doslova za chůze nebo během řízení auta. Vždy jsem měla problémy s usínáním, za to teď mi stačila jedna minuta do úplného ztuhnutí. Cítila jsem se jako chodící mrtvola bez jiskry, která jen uspokojovala potřeby druhých. Trvalo to poměrně dlouho. Prostě jsem nechtěla ustoupit ze svých požadavků sama na sebe. Tak je to přeci správně a všichni ode mě očekávají, že to zvládnu. Jo nároky jsou vysoké, dosahují do přibližně stejné výšky jako stojí jejich EGO.

Ale už se to opravdu nedalo dál v podobném tempu vydržet. Došlo to tak daleko, že mi rýma tekla doslova z uší, protože jsem neměla čas se vysmrkat, když jsem po pěti minutách odsávala nudle všem třem dcerám, jen aby se jim to nedalo na ouška. Ani si nepamatuji, kdy jsem snědla na jeden zátah celý pokrm bez věčného: „Mami pití!“ Já nemám lžíci!“ „Mamko, hotovooooo,“ ozývalo se během oběda ze záchodu.

Maminky přece nemarodí!

Až jednoho dne jsem bouchla do stolu. Bylo to v momentě, kdy jsem měla čtyřicítky teploty a děti čekaly, že se jim budu plně věnovat. Maminka asi nemá nárok být nemocná, myslely si?! Řekla jsem si a dost… nebo spíš končím, protože stejně nic jiného mi ani nezbývalo! Zalezla jsem na tři dny do ložnice, zavřela dveře a prostě se nezajímala. Najednou se vše zvládlo i beze mě….dovolila jsem si být na tři dny také člověkem, ne jen chodícím automatem na baterky, poháněným ještě vrtulkou.

Od té doby jsem nastavila pevné hranice svým dětem. Po osmé hodině večer už prostě nefunguji, to je čas jen pro mě. To už nejsem maminka, jsem člověk, který se bude věnovat jen a jen sobě. „Až zase ráno zlatíčka,“ sděluji svým dcerám. Někdy sice brblají, že jsem jejich maminka pořád, ale respektují to a nic po mně nechtějí.

I maminky mají své chvilky

A když je čas na kávu? Během dne přijde chvíle, kdy si sednu na okenní římsu a sleduji ten nádherný výhled, který mi naše „vesnička středisková“ nabízí, malebný rybník s kapličkou a mohutnou lípou. Přivoním ke kávě a pomalými doušky ji usrkávám z hrnku, kde se na mě usmívá nápis DOBRÉ RÁNO, KRÁSKO. Někdy si ji vychutnávám s křupavým máslovým croisantem, který tak moc miluji. Pak je to dokonalé!

Nepřeruší to ani prosící dcerka „maminko, já mám žízeň.“

Jestli máš žízeň zlatíčko, udělej si pití,“ jen spokojeně odvětím.

Platí to pro všechny tři cácorky, beztak už jsou dost velké, aby si zvládly šťávu připravit samy (3,4,5 let). Vstanu jedině tehdy, jde-li o život nebo o utření zadečku, protože tyhle potřeby se nedají prostě předvídat. A rozhodně si nepřipadám jako krkavčí matka nebo líný rodič. Všechny sebemrskačské pocity a myšlenky jsem zakopala na zahradě a nechala je obrůst plevelem.:) Šťastná a spojená matka je přece základ celé rodiny! Víc v eBooku Jak přežít mateřskou a nezbláznit se.

FOTO: Pavlína Ježková

I maminky potřebují své dny

Dnes si dovolím vydat se i na jednodenní nákupy se švagrovou, a nebo na relaxačně sportovní víkend se svojí skvělou sousedkou, také maminkou od třech dětí. I tam si připadáme jako turbo ženy s neviditelným pohonem u zadku. Nemáte ani tušení, co se za takový prodloužený víkend dá všechno zvládnout a krásně si u toho odpočinout. Vypustit ten tíživý pocit zodpovědnosti a přehodit ho také na tatínky. Dovolit si být jednou za čas zase těmi sebestřednými lidskými bytostmi jako na začátku, kdy se život i slunce točilo jen kolem nás.

Elena Ježková
Elena Ježková Miluje své tři dcerky, se kterými si užívá společně strávený čas. Ráda by inspirovala i ostatní maminky, jak proměnit opuštěný ostrov zvaný Mateřská v báječné a šťastné místo pro život. Autorka eBooku: Jak přežít mateřskou a nezbláznit se. Naleznete zde>> Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů