Vánoce na míru nebo cukroví v papíru?

Nejsem si jistá, zda s první adventní nedělí začal poklidný duch Vánoc s vůní purpury, a nebo spíše ukrutná horečka v duchu, co vše jsem ještě nestihla? „Letos je toho nějak moc,“ panikařím. Zřejmě je to tím, že nejstarší dcerka prožívá svůj první školní rok se všemi možnými nástrahami, úkoly i povinnostmi a mladší dcerky bojují za po-o či po-spa (odejít ze školky po obědě nebo až po spaní), když je to ještě chvíli možné, než se naplno rozjede pracovní proces.

Když vyhoří první adventní svíčka

S první rozsvícenou růžovou svíčkou z našeho nového adventního věnce (vybírala parádnice Barča) zdobeného třpytivými fialovými šiškami, zavál do naší domácnosti neočekávaný dým aktivit s tím spojných. Po skořici a perníčcích rozhodně nevoní. Hned po rodinné oslavě svaté Barborky zaklepal na dveře Čert a Mikuláš. Na třešňovou větvičku nezbyl bohužel čas, ani chuť pátrat po nejbližším stromě. Za to náporu pekelníků jsme těžce odolávali.

Jsou prostě všude! Ve škole a školce, na gymnastice, na školním bruslení, u nás na vesnici během rozsvícení stromku, na každém náměstí chrastí průvod krampusáků, před kterými by zalezl i odvážný dospělák! No jo, ale co si počít, když z nich mají děti panickou hrůzu? Já nechci strašit děti čertem. Přeji si, aby byly holky hodné kvůli přirozené autoritě rodičů a ne kvůli strachu. Vždyť i večerní zprávy jsou nabyté uměle vyvolaným strachem a panikou, proč to od malička vtěsnávat do dětí?

Je toho nějak moc

Až skončí tohle bláznivé „petardové“ šílenství, začne skutečná panika. Vánoční výzdoba, dárky, balení dárků a jejich schovávání, pečení cukroví (není už pozdě?), alespoň pět druhů (je to dost?). Zajistit stromeček a nakoupit pořádné zásoby potravin pro případ, že by toho o Vánocích bylo přeci jen málo, a nebo kdyby došlo k uzavření všech obchodů na jeden den.

Letos nás čekají hned dvě besídky, jarmark, dvě tvořící dílny, zpívání pod stromečkem, vánoční koncert na klavír, živý betlém a spoustu dalších radostných povinností, na které když pomyslím, sevře se mi žaludek a představuji si, jak to všechno skloubím s běžným denním režimem, a to si nepřipouštím, že by nedej Bože děti onemocněly, protože pak jde všechno stranou.

Reklama na Vánoce

Jak zvládnout takový nápor? A chci to vůbec? Protože má představa Vánoc je úplně jiná! Vánoční koledy znějí v rádiu, k tomu praská dřevo v krbu (nemáme), s vánoční červenou zástěrou (nenosím) připravuji těsto dětem, které ukázkově vykrajují perníčky (neujídají těsto). Nikde ani známka po vysypané mouce (to snad ani nejde?) či rozbitém vajíčku mimo mísu (a jéje i druhém, ale nějak se to naučit musí), žádná jiná rozbitá (neočekávaná) kalamita a manžel nám vypráví veselé historky (většinou mi déle trvá než je pochopím a nakonec jsem pro srandu já) z natáčení (dobře stačí z práce). 

Za oknem hustě sněží (nemyslím sněhovou špinavou břečku) a doma voní čerstvě napečené cukroví (ne připečené). Nesmí chybět ani noční procházka (jsem tak K.O., že padnu do postele a spím) osvíceným náměstím, všude kolem hrají koledy a teplý punč mě hřeje do dlaní (alespoň dětský s gumovými medvídky, když řídím). Vločky v záři pouliční lampy mi nalétávají na červené tváře (zmrzlé) a jemně lechtají stejně jako vůně čerstvého trdelníku (kterým se už večer stejně nechci cpát).

Vánoce na míru

Krásná představa, sedím zasněně nad klávesnicí a koukám do blba. A proč ne? Proč si nevytvořit Vánoce sobě na míru? Těsto snad na všechny druhy cukroví si koupím v obchodě a s dětmi ho přeměním v nedokonalé tvary bez zbytečného patlání. Voní úplně stejně a chutnají vlastně lépe než-li ty mé. Přes okna je vidět padající sníh (to mi postačí jako certifikát čistoty), uklízím po celý rok, tak proč teď bláznit? Vánoční atmosféru s koledami si doma také dokáži zajistit sama. Dárky nakupuji postupně, když mi někde doslova cvrnknou do nosu, a nebo o ně zakopnu.  

Foto: Pavlína Ježková

Jen nikam nespěchat a nasávat kouzelnou atmosféru a dobu plnou zázraků (o tom až příště), kterou pro mě Vánoce jsou. Ty minulé mi totiž daly lekci. A tak se letos nehoním. Jsem vděčná za každé další Vánoce, které mohu prožít se svými dcerami u vánočních pohádek. A tak si v balicím papíru zabalím Vánoce na míru. Je to snadné. Nikdo jiný to za mě neudělá a za Vás také ne. Jakou si tam dáte mašli? Já rudě červenou….

Jestli si můžu něco přát,

v balícím papíru Vánoce na míru.

Jestli si můžu něco přát,

probudit zas to dítě v nás.“

Elena Ježková
Elena Ježková Miluje své tři dcerky, se kterými si užívá společně strávený čas. Ráda by inspirovala i ostatní maminky, jak proměnit opuštěný ostrov zvaný Mateřská v báječné a šťastné místo pro život. Autorka eBooku: Jak přežít mateřskou a nezbláznit se. Naleznete zde>> Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů