Věříte na zázraky?

Věřím na zázraky. Na mimořádné události, které vstoupí bez vyzvání. V nejméně očekávanou dobu, zcela náhodně. Nevysvětlitelným způsobem zasáhnou podivnou mocí. Změní okamžik, který se zdál být tak nenapravitelně jasný či bezvýchodný. Zaryjí se do našich srdcí a pozmění naše vnímání reality na celý život. Transformují nás. Dají nám víru.

Strážní andělé

Víru v sílu jedné jediné pozitivní myšlenky, která zachrání na smrt nemocného člověka nebo obrátí náš život na ruby. Snadno nás přimějí věřit v existenci Boha, v kouzlo Vánoc či v okřídlené anděly, kteří nás stráží při každém kroku.

I já mám svého anděla. Mám jich vlastně více…své dcery či skvělé kamarádky, které jen maskují svá křídla. A možná právě období kolem Vánoc a jedné magické noci je doslova přesyceno zázraky. Neuvěřitelnými momenty, které se nedají uchopit a vysvětlit.

Když zašumí mávnutí křídel

A tak se to stalo…. zdánlivě den jako každý jiný, ranní školkové rituály, přezout bačkůrky, přečíst jídelníček na nový den, velké obejmutí a pusa v šatně. V tom se jedna z mých dcer zahleděla těsně vedle mě a jako přibitá tiše povídá: „Já to vidím.“ Nechápala jsem a neklidně sebou ošívala.

Co vidíš Terez?“

Anděla, vedle tebe a bude s tebou, když já budu ve školce.“

Nehybně jsem stála a prohlížela si dcerku, která jako by nic zmizela ve školce mezi ostatními dětmi s posledními slovy, „maminko, běž mi zamávat.“ Teprve někde na cestě mezi šatnou a okénkem posledního ranního loučení, mi všechno začalo docházet….

Děti jsou našimi anděly

Musela mi to říct, abych se netrápila. Abych pochopila, že i když není se mnou, nejsem sama. Stále mne obklopují ochranná křídla strážných andělů, na každém mém kroku….možná stačí se na chvíli zastavit a natáhnout ruku, třeba pak ucítíte na dlani lehounké šimrání křídel.

Děti jsou naladěné na hlubokokosáhlé frekvence a vlnové délky, o kterých nemáme ani tušení a vnímají mnohem více než-li si myslíme. Často mám pocit, že si děti vozí své malé zázraky stále s sebou na provázku, stejně tak, jako když za sebou tahají dřevěné koníky na kolečkách.

Zázraky patří dětem, bytostem věřícím na Ježíška, čerty, magické hůlky, létající pláště, na tři kouzelné oříšky či utržené sluchátko. Samy děti jsou neskutečným zázrakem.

Foto: Pavlína Ježková

A tak prosím věřte, že zázraky se dějí obzvláště nyní ve vánočním čase a neztrácejte naději či víru. Jsou jen nevypočitatelné, předem nedefinované. Neexistuje pro ně vzorec. Pravděpodobnost jejich výskytu za reálných podmínek je blízká nule.:-D Přesto se dějí a dějí se denně, třeba na chodbě mateřské školky….

Přeji Vám krásný a kouzelný adventní čas

Celý svět je plný zázraků, na které jsme si však tak zvykli,

že je nazýváme všedními věcmi.“

Hans Christian Andersen

Elena Ježková
Elena Ježková Miluje své tři dcerky, se kterými si užívá společně strávený čas. Ráda by inspirovala i ostatní maminky, jak proměnit opuštěný ostrov zvaný Mateřská v báječné a šťastné místo pro život. Autorka eBooku: Jak přežít mateřskou a nezbláznit se. Naleznete zde>> Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů